Zážitky sjednocujícího vědomí

Do této kategorie řadíme zejména tzv. vrcholné zážitky (Peak experiences) tak, jak je zkoumal Abraham Maslow /Maslow, 1976/. Můžeme také mluvit o spontánních mystických zážitcích.

Jejich popis obsahuje následující elementy:

Dle výzkumů byla u lidí, u kterých k podobným zážitkům došlo shledána vyšší míra pocitu sebeaktualizace, schopnosti vychutnat život atd. Pokud zážitky nebyly přerušeny, měly obecně pozitivní důsledky.

Lze to vztáhnout jak na výzkumu, který udělal Maslow, tak na zkušenosti Murphyho, který se ptal na duchovní zážitky vrcholových sportovců /Murphy, 1978/. V knize Psychická tvář sportu je popisován vedle obtížné sdělitelnosti pro nedostatky jazyka jakýsi odpor k jejich "sdělování vůbec". V tomto případě nemusí jít ani o obavu z označení diagnózou, ale o chybění bezpečného interakčního pole pro "posvátné". Pro rámec interakce s cílem pomoci je důležité být si toho vědom a mít slovní zásobu v pohotovosti. Při její přípravě můžeme zkoumat svůj vlastní odpor a propojit si jej s vlastními zkušenostmi s náboženskou výchovou anebo s výchovou, která nerespektovala místo v nás, ze kterého jsme se k "něčemu vyššímu, než jsme sami", vztahovali.

Doplňující informace k této kategorii /citace z knihy: Grof, Stanislav. Grof, Christina. Krize duchovního vývoje. Praha : Chvojkovo nakladatelství, 1999. ISBN 80-86183-09-2/

Při těchto stavech prožívá jedinec pocit rozplynutí hranic vlastní osobnosti a následné sjednocení s druhými lidmi, přírodou nebo celým vesmírem. Tento proces má vysloveně posvátný charakter a člověk ho vnímá jako splynutí s tvořivou kosmickou energií či s Bohem. Běžné kategorie prostoru a času jako by byly zcela překročeny a jedinec prožívá pocit nekonečnosti a věčnosti. Emoce spojené s tímto stavem přecházejí od hlubokého míru a klidu až k bujné radosti a extatickému vytržení.

Americký psycholog Abraham Maslow, který studoval tyto prožitky u stovek jedinců, je nazval „vrcholné zážitky" (peak experiences) a při jejich popisu ostře kritizoval západní psychiatrii za její tendenci směšovat takové stavy s duševní chorobou. Podle Maslowa by měly být uvedené prožitky nazírány spíše jako jevy supernormální, nikoliv abnormální. Pokud nejsou rušeny či omezovány, vedou obvykle ke zkvalitnění vlastního života, k „sebeaktualizaci" - schopnosti plněji uvolnit svůj potenciál. K dalšímu studiu vřele doporučujeme Maslowova díla.

Děkujeme našim partnerům